utíkám pryč a schovávám se za angličtinu a potkávám lidi který mi pomáhaj v rozvoji v animaci a kresbě a ilustraci a potkávám lidi, který sou dobrý na streetart, třeba jenom jako modelová situace nebo dojem. ubraná sytost u fotky louky s vlčíma mákama se usmála a byla noc a bratři čapkové nejsou kůže z tygrů, tak se nedaj stahovat. líbí se mi kolena hříbat. a jak fungujou kolíčky na prádlo. a pára nad kávou. k ránu. hodně brzy k ránu.

Protože jsem se i jako malej kluk pořád díval na nějaké filmy. I třeba od dobrých režisérů. Filmy všech druhů. I černobilé.

A ten Maseaqrueme byl sponzor, výrobce mýdel nebo mléka - už si neupomínám ty každodennosti - jednoho cyklistického klubu. Ale hlavní postava brala doping. A to není úplně pečivo.

A strašně srandovně tam zrychlovaly obrazy, když byl pod.

Víc děje nevím.

Mám plnou hlavu hexametru. Zatracenýho. Hexametr asi tak na tři dny a to bude teprve polovina.

Já v hexametru i chodím. Stopu za stopou.

Mám vlastní chodidla. Oprášený moukou. Moukou. Měl bych místo blogu pracovat na knížce. Která má název i počet stránek.

Indián se mi postavil v ústrety. Lýtka rozdělený na dvě části. Jízda na kole.

Scházení. Chybění. Báseň od Apollinaira končící slovy - velká kvinta -.

Poslední dny chodím prázdně po chodbách školy.

Názvy bank a půlbank.

Odeberte hotovost.

Hele jak ten motýl kouká.

Pospěšte si pane Vácha.

Ano dobrý den děkuji.

Ty dveře páchnou.

V kolik?

V 15.30 Odnést věci do čistírny.

Dostáváte?

Ne, 30.

Ukazováčky, nehty.

Darmošlap se ohlíží přes rameno obleku a dělá si po nich čáry vousama špinavýma od šlehačky na holení.

D. se dívá ruličkou z jazyku pacientovi na zuby.

Vy mi to neulehčujete, Bříďo Sváre.

Ne, já hrál jenom trochu na housle.

Ale úplně zamlada.

Jarník.

Když se náhle člověku ztratí z očí bytost, s kterou srostl, bytost, s níž srostl tak, že ho pojí s ní společné zvyky, že ho s ní pojí společný rytmus, bezmezný pocit osiřelosti vede ho až na sám pokraj prázdnoty. Ať je tomu jakkoliv, člověk za takových okolností by se nejraději zřekl života, neboť je postaven před povinnost hledat si život jiný, život, ke kterému ho dosud nepoutají drahocenné vzpomínky.

(Vítěslav Nezval - Z mého života)

dětství tak nějak uteče

jako bych zakřičel - ale to nééé - přeci

a vracím se

i když už poslouchám lucii

vem si tepláky jestli venku budeš lézt po stromech

vždyť se znáš,

rozumbrado,

a právě že ne,

uzlík na gumě tepláků a celý je to takový ách, mami!

jestli něco chceš tak přijď za mnou

asi hra na sluhy a na pány

pojď sem, ostříhám ti nehty

vždyť sou krátký!

Ochočíš, vodíš na šňůrce, chvíli hopká vedle tebe, pak začne růst, roste pořád víc, je tlustý, blbě se hejbe, změníš mu jméno, už tomu ani pak neříkáš. Pak tomu narostou třásně, a je z toho polštář. A pak to vyhodíš a pak zase potkáš. A ochočíš.

(Franz Schuubert, der Hund und)

Vysoké čelo, obloučky, čárky, řídké vlasy, jeho nos vypadá jako kopretina z herbáře, jeho rty jsou tlusté, jako když sešijete 4 kapry, jeho hůl je malá, poloviční než on, ale podstatně větší než třeba panelák z lipa. Chvěje se jako hromádka, když čekáte skrčení na bobku, s lopatou, na slepýho krtka.